Varhany
Historie varhan šanovského kostela sv. Alžběty se oficiálně začala psát dnem 10. 3. 1876. Tehdy se na zasedání „Kirchenkomité“ poprvé jednalo o zařízení novostavby chrámu včetně pořízení nástroje na hlavní kruchtu. Řídícímu učiteli bylo uloženo vypsat výběrové řízení. Ze dne 17. 6. 1876 pak najdeme strohou zmínku v protokolu, že stavbu varhan provede firma Breinbauer und Sohn. Noviny Teplitz – Schönauer Anzeiger pak 29. 9. 1877 potvrzují, že nástroj pro nový kostel skutečně postavil varhanář Josef Breinbauer.
Varhanářská dílna Breinbauerů působila v hornorakouském Ottensheimu ve dvou generacích, a to od konce 40. let 19. století až do konce první světové války. Už na přelomu století byla hodnocena odborníky jako nejlepší svého druhu ve střední Evropě. Co se týče kvality zpracování a zvuku, je tak hodnocena dodnes. Zpočátku vedl dílnu Josef Breinbauer, který udržoval konzervativní tendence klasického varhanářství a snažil se najít kompromis při prosazování nových „romantických“ hlasů do dispozice nástroje. Úspěšnost takového snažení dokládá i zvuková malebnost teplického nástroje.
Největší prací Josefa Breinbauera byla přestavba původně dvoumanuálových varhan z 18. století ve Starém dómu v Linci. Výsledkem byl třímanuálový nástroj s užitím původních hlasů. Varhany můžeme obdivovat dodnes. Na české území se Josef Breinbauer dostává ve druhé polovině 60. let 19. století, kdy staví menší jednomanuálové varhany pro kostel sv. Markéty v Horní Plané. Bohužel nástroj se do dnešní doby nedochoval. Následně přicestoval do Teplic, aby zhotovil nástroj pro kostel sv. Alžběty. Tyto relativně velké dvoumanuálové varhany se dochovaly téměř v původním stavu. Poslední prací Josefa Breinbauera na českém území jsou velmi zajímavé dvoumanuálové varhany ve Chvalšinách u Českého Krumlova. Za zmínku stojí zejména pozitiv završený septimovým kornetem, který imituje jazykový hlas.
Následně dílnu přebírá Josefův syn Leopold, který se u nás proslavil velmi zdařilými velkými varhanami s 32 rejstříky v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě.
Rakouští odborníci se shodují, že varhany Josefa Breinbaera v teplickém kostele sv. Alžběty a ve Chvalšinách u Českého Krumlova jsou jedinými samostatnými dochovanými nástroji Josefa Breinbauera vůbec. Proto je jejich umělecká hodnota velmi vysoká, zejména s ohledem na doklad vývoje rakouského varhanářství 19. století.
Dispozice varhan kostela sv. Alžběty v Teplicích:
| I. manuál: C - c''' | Bourdon 16' Principal 8' Flöte 8' Salicional 8' Gedackt 8' Oktave 4' Spitzflöte 4' Rauschquinte 2 2/3' + 2' Progression 4x 2' |
| II. manuál: C - c''' | Lieblich Gedackt 8' Gamba 8' Aeoline 8' Fugara 4' Flautino 2' (původně Principal 4') Mixtur - kornet 3x 2 2/3' (chybí jedna řada píšťal, pravděpodobně se původně jednalo o terciový kornet) |
| Pedál: (C - h, repetující - pouze 12 tonů) | Violon 16' Subbas 16' Pombard 16' (jazyk) Principalbas 8' Quintbas 6' + 4' |
Nástroj má mechanickou trakturu, žaluzie pro II. manuál, spojky: II/I, I/P.